Dvouruční meč

Gotický dvojruční meč je ikonická zbraň vrcholného a pozdního středověku, používaná především od 15. do 16. století. Tento typ meče, známý také jako velký meč nebo zweihänder, byl navržen tak, aby se ovládal oběma rukama, což mu poskytovalo enormní sílu a dosah. Často byl používán pěchotou k prolomení formací nepřátelských kopiníků nebo k odrážení útoků kavalérie.

Charakteristickým rysem gotického dvojručního meče je jeho impozantní délka a masivní čepel, která bývala ideální pro silné sečné údery. Široká záštita, často zakončená špičatými trny (tzv. ricassovy háky), chránila uživatele a umožňovala zachycení nepřátelských zbraní. Dlouhá rukojeť poskytovala dostatek prostoru pro pevný dvouruční úchop, čímž zajišťovala maximální kontrolu nad pohyby meče.

Tyto meče byly oblíbené mezi elitními válečníky a žoldnéři, jako byli švýcarští halapartníci či němečtí landsknechti. Jejich velikost a síla byly často symbolem bojovníkovy dovednosti a síly, přičemž některé meče sloužily i jako ceremoniální zbraně.

Tento gotický dvojruční meč je ukázkou mistrovského středověkého zbrojířství. Je navržen tak, aby kombinoval historickou přesnost s impozantní estetikou, což ho činí ideálním pro sběratele, reenactment a historický šerm.